Inovační management

Frishammar a kol. (2019) identifikují tři hlavní trendy, které v dnešní době ovlivňují inovační management. Za prvé, se jedná o posun od uzavřených modelů inovací k otevřenějším modelům (tj. zvyšuje se tzv. otevřenost inovací). Za druhé, jde o posun od poskytování fyzických produktů jako inovací ke službám jako inovacím. Za třetí, dochází k výraznému uplatnění digitalizace v rámci inovací. Neustále tak vznikají nové inovační postupy, příležitosti a výzvy, které mohou podnikatelské organizace aktivně využívat. Z tohoto pohledu je inovační managementu neustále se vyvíjejícím odvětvím. Kolektiv autorů Frishammar a kol. (2019) předpokládá, že kombinace zmíněných trendů povede k výraznému ovlivnění budoucí podoby inovačního managementu. Jejich vzájemné působení pozmění přístupy podniků k využití inovací a zefektivní výstupy inovačních procesů.

Z tohoto je zřejmé, že se oblast inovačního managementu neustále rozvíjí, a je nutné sledovat aktuální trendy, aby každá organizace mohla efektivně reagovat.

Tidd a Bessant (2018) uvádí, že je řízení inovací ze své podstaty interdisciplinární, a proto musí využívat širokou škálu znalostí, dovedností, principů a postupů. Dle těchto autorů je však řízení inovací v současné době problematické v tom smyslu, že nevyužívá svůj celkový potenciál. Nedokáže, totiž plně těžit z relevantního výzkumu a využívat empirické poznatky ku prospěchu podniků. Z tohoto důvodu definují Tidd a Bessant (2018) hlavní výzvy, kterým čelí dnešní podniky v oblasti využití řízení inovací:

• Identifikace a vytváření příležitostí – schopnost hledat a využívat příležitosti, například využitím nových technologií.
• Nové způsoby obsluhy stávajících trhů – zaměření se na nové způsoby obsluhy zavedených a vyspělých trhů.
• Zlepšení procesů a operací – postupné zlepšování prostřednictvím technologických inovací, což může kumulativně vytvářet významné výhody ve výkonnosti.
• Tvorba nových trhů – spíše než konkurence na stávajících trzích.
• Přehodnocení služeb – sektory služeb jsou v řadě vyspělých ekonomik velmi výrazné, a přesto se zde neklade důraz na využití inovací.
• Naplnění sociálních potřeb – využití inovací ke zlepšení veřejných služeb.

Tidd a Bessant (2018) hovoří o tom, že naplnění těchto výzev má vést k zajištění přidané hodnoty pro zákazníky. Tato se pak pozitivně projeví ve výkonnosti organizace. V tomto případě jsou to právě inovace, které se ve větší míře podílejí na tvorbě přidané hodnoty pro zákazníky. Při splnění této ambice bude mít řízení inovací hluboký vliv na hospodářský a sociální rozvoj organizace.

Výzkum těchto autorů přináší zásadní zjištění v tom, že oblast inovačního managementu stále ještě není v praxi efektivně aplikována, a proto nelze hovořit o úplném využití potenciálu tohoto směru managementu.

Albors-Garrigos, Igartua, Peiro (2018) také hovoří o tom, že existuje jen malé množství empirických důkazů o účinnosti inovačního managementu, a proto je nutné řídit inovace systematicky, aby každá inovace vedla ke zvýšení a zlepšení výkonnosti podniku. Následně je samozřejmě nutné toto systematické řízení inovací vyhodnotit. Pouze s využitím systematického přístupu a kontroly lze dosáhnout základního cíle inovačního managementu, tj. zvýšení efektivity inovačního procesu (Albors-Garrigos, Igartua, Peiro, 2018).

Tímto se v podstatě potvrzuje to, co již bylo zmíněno v předcházející části práce, tedy současná aplikace inovačního managementu je problematická, a proto je trendem snaha o systematický přístup k inovačnímu managementu a ke kontrole.

Goffin et al. (2019) potvrzují, že se praxe managementu inovací neustále a rychle rozvíjí, objevují se nové koncepty, realizují se různé výzkumné studie, objevují se best practice apod. To vše vede právě k rozvoji této oblasti managementu. Kvalita akademického a odborného výzkumu je však často nízká a kolísá. Kolektivu autorů Goffin et al. (2019) se podařilo prostřednictvím vlastního výzkumu identifikovat vhodně pojaté výzkumy, které přináší relevantní možnost vyhodnocení kvality inovačního managementu, tj. vlastní hodnotící šablonu. Tato právě reaguje na nejčastější nedostatky ve výzkumu. Využití tohoto přístupu by mělo zlepšit implementaci inovačního managementu v organizacích (Goffin et al., 2019).

Za trend lze v tomto případě označit nutnost využití takového přístupu k hodnocení inovačního managementu, který bude přínosem pro danou organizaci. Tento přínos znamená, že dojde k získání kvalitních podkladů pro vyhodnocení.

Cílem mého článku bylo představit aktuální trendy v inovačním managementu na základě deskripce odborných článků a vlastního komentáře k těmto trendům. Došlo k identifikaci těchto trendů:

• Posun od uzavřených modelů inovací k otevřenějším modelům (tj. zvyšuje se tzv. otevřenost inovací).
• Posun od poskytování fyzických produktů jako inovací ke službám jako inovacím.
• Dochází k výraznému uplatnění digitalizace v rámci inovací.
• Nutnost využití empirických poznatků v oblasti inovačního managementu efektivnějším způsobem.
• Využití inovačního managementu pro generování přidané hodnoty zákazníkům.

Dále se potvrdilo, že může být inovační management velkým přínosem pro zlepšení konkurenceschopnosti podniku, a proto by se měla každá organizace touto oblastí managementu zabývat.

_{Ing. Vítězslav Kotík, MBA}